Nabarvené ptáče

Silver Screen

Scenárista, režisér a producent Václav Marhoul pracoval na přípravě filmu Nabarvené ptáče přes deset let. Na jeden z nejambicióznějších snímků v novodobé české kinematografii získal od programu Kreativní Evropa MEDIA podporu na vývoj projektu i půjčku ručenou Záručním fondem Kreativní Evropy.

Adaptace světoznámého románu Jerzyho Kosińského s rozpočtem kolem 167 milionů korun měla světovou premiéru v roce 2019 v hlavní soutěži na festivalu v Benátkách. Další úspěchy pak následovaly: snímek se dostal do užšího výběru na Oscara, byl nominován na Evropskou filmovou cenu za nejlepší film a získal také devět Českých lvů.

Nabarvené ptáče nahlíží zvěrstva druhé světové války očima chlapce, který putuje
po východoevropském venkově. Když Marhoul knihu četl, zasáhla ho natolik, že se
pevně rozhodl ji zfilmovat. Dvaadvacet měsíců mu trvalo získat na ni autorská práva.
Po prvních čtyřech verzích scénáře pak zažádal program Kreativní Evropa MEDIA
o podporu na vývoj filmu. Získal plnou podporu ve výši 60 000 eur. „Pro fázi vývoje
byla zásadní,“ říká filmař. „Využil jsem ji na náročnou literární přípravu a na obhlídky
na Ukrajině, v Haliči, Volyni, Polsku a jinde. Na svém předchozím filmu Tobruk jsem
totiž pochopil, že scenárista se musí podívat na místa, kde se příběh odehrává, aby
vstřebal tamní atmosféru.“ Zrovna Polsko paradoxně mnoho inspirace neposkytlo,
protože venkov na tamním východě je pro účely válečného dramatu díky podpoře EU
„příliš“ čistý a zvelebený. Na druhou stranu právě tam Marhoul pochopil, že – aby jeho
Nabarvené ptáče fungovalo –, musí být natočené černobíle.

Režisér Václav Marhoul při natáčení

Zcela zásadní pak pro film byla i půjčka umožněná Záručním fondem Kreativní Evropy – finančním nástrojem, který ručí za půjčky určené projektům v kulturních a kreativních
odvětvích. V České republice ji poskytuje Komerční banka v rámci úvěru EuroCreative.
„Scházelo mi 33 milionů korun na dotočení,“ říká Marhoul. „Bez téhle půjčky bych Ptáče
prostě nedokončil. Půjčka funguje jako revolvingový účet: postupně se čerpá stanovený úvěrový rámec, faktury za natáčení se odesílají bance, ta je kontroluje a pak proplácí.“
Producent vysvětluje, že bez takzvaného vícezdrojového financování se už filmy
na evropské úrovni prakticky nedají natáčet. „Není jiná šance než poskládat zdroje jako
puzzle,“ popisuje. „Něco poskytne MEDIA, něco Státní fond kinematografie, televize,
zahraniční koproducenti, vložíte do toho samozřejmě i vlastní peníze, někdy seženete
partnera, či dokonce sponzora. Ale osvícení mecenáši, kteří položí na stůl 150 milionů
a chtějí vidět až hotový výsledek, ti opravdu neexistují.“

Ve filmu vzniklém v evropské koprodukci hrají zahraniční hvězdy jako Stellan Skarsgård, Udo Kier či Harvey Keitel a samozřejmě řada českých, polských, německých, ukrajinských a slovenských herců. Jednu z postav ztvárnil i Alexej Kravčenko, představitel hlavní role ze slavného sovětského válečného snímku Jdi a dívej se, který Marhoula ovlivnil podobně silně jako předloha Nabarveného ptáčete.
Je více než symbolické, že Nabarvenému ptáčeti pomáhají vzniknout právě instituce EU, která funguje jako jedna ze záruk proti tomu, aby se hrůzy světových válek opakovaly. „Díky tomu, že hranice v Evropě přestaly do značné míry existovat, se národní a nacionalistická pnutí mezi státy otupila,“ souhlasí Marhoul. „Evropa je složitý mechanismus emocí a historie vzájemného ubližování. Ty staré vášně by bylo strašně jednoduché probudit. Ano, EU je možná příliš byrokratická a má i další špatnosti. Ale když zvážím všechna její pro a proti, pozitiva jasně převažují.“ Marhoul dokonce tvrdí, že by mu vůbec nevadilo, kdyby Unie fungovala na spolkovém systému jako Německo. „Klidně bych byl občanem Spojených států evropských,“ říká.
Režisér vidí spojitost Nabarveného ptáčete s jinými velkými evropskými filmy – zejména s Bílou stuhou Michaela Hanekeho a Idou Pawła Pawlikowského. S oběma jeho snímek váže tematika světových válek a černobílý obraz, od konverzačněji laděných „kolegů“ se Ptáče naopak liší tím, že v jeho téměř tříhodinové stopáži proběhne dohromady sotva devět minut dialogu. Marhoul si je vědom, že jeho film vzbudí kontroverze násilnými scénami. Věří ale, že diváci pochopí výsostně humanistické poselství příběhu. „O válku, nacismus nebo o to, že hlavní hrdina je Žid, v prvním plánu nejde,“ vysvětluje. „Všechno to násilí je jen rám, v němž je napnuté plátno. A na něm se zjevuje příběh o dobru a zlu, spolu s apelem, že nic podobného se nesmí opakovat.“

 

Příjemce grantu:
Silver Screen
Část programu:
MEDIA
Oblast podpory:
Development
Okruh:
Jednotlivé projekty
Výzva:
EACEA/25/2010
Celkový grant:
60 000 EUR
Rok získání grantu:
2011
Související vybrané projekty