Vkládáme energii do kultivace zastavěného prostředí

O důležitosti podpory kvalitní architektury, veřejného prostoru i umění v něm, i zapojení komunit do veřejného dění hovořil Vojtěch Rynda s Yvette Vašourkovou, která stojí v jádrech obou týmů.

Pro rozjezd obou institucí byl klíčový projekt Culburb. Čeho se týkal?
Vznikali jsme kolem roku 2000, po studiích. Chtěli jsme komunikovat se sousedními zeměmi a společně vytvářet kvalitní platformu pro diskusi architektury ve střední Evropě. Tou nerozumíme území definované studenou válkou, ale určité kulturní prostředí, mentální prostor, ve kterém je nám třeba Krakov blíž než Varšava, Berlín blíž než Kolín nad Rýnem. A od Kreativní Evropy jsme v roce 2008 získali velkorysý grant právě na Culburb –Cultural Acupuncture Treatment for Suburbs. Jeho klíčová myšlenka spočívala v tom, že všechny satelity vzniklé po revoluci kolem velkých měst změnit nemůžeme, ale můžeme napomoct tomu, aby se v nich vytvořila nějaká místní identita, aby lidé v těch územích víc žili a ne jen přespávali. Spolupracovalo na tom šest partnerů ze střední Evropy, my jsme si vybrali Psáry a Dolní Jirčany, typické příklady suburbanizace začátku 21. století. Udělali jsme tam pět intervencí, které iniciovaly
komunikaci mezi místními obyvateli. Například jsme propojili nejstarší generaci s generací dětí nebo si usedlíci vybrali, za jaký veřejný projekt utratí 50 tisíc Kč.
Vybrali si hřiště pro dospívající.

Co bylo pak?
V rámci Culburbu jsme si padli do oka se starostou Psár Milanem Váchou, který se nám svěřil se svými plány pro obec. Usiloval o postavení základní školy, tak jsme mu
navrhli, že mu na ni pomůžeme uspořádat architektonickou soutěž. Měli jsme s nimi už zkušenosti, ale dělat soutěž na školy tehdy byla u nás novinka, blížila se silná populační vlna a vědělo se, že škol bude právě v satelitech potřeba víc.
Připravili jsme tedy výběrové řízení, kde se vybíralo podle kvality a ne ceny. Na základě toho nás oslovila Univerzita Karlova s projektem nových vědeckých a výukových
center na Albertově, což je největší výstavba UK za sto let. Měli špatnou zkušenost se stavbou IKEMu, kde neviděli do projektu a museli proinvestovat velké prostředky
na stavební změny. Tyhle kulturní projekty nám pomohly definovat náš byznys model. Kreativní Evropa nám tak dala svobodu pracovat na tématech, která vnímáme jako
aktuální pro zkvalitnění naší profese. Díky ní jsme taky vůbec získali zkušenost pohybovat se v prostoru neziskových projektů. Rozhodli jsme se vkládat energii do kultivování a zkvalitňování zastavěného prostředí, což děláme skrze organizování soutěží a tendrů na projekty financované z veřejných zdrojů. Víme, koho oslovovat do porot, jak se zadavatelem upřesnit program, jak zajistit efektivní průběh…

Které z vašich projektů jsou nejvýraznější?
Jsou jich desítky, třeba příprava projektu a architektonická soutěž na novou radnici Prahy 7, ale z těch dlouhodobých, které jsme iniciovali, hlavně Viadukt a Magistrála – Nová pražská třída. V roce 2013 jsme uspořádali uměleckou intervenci Trať galerií u Negrelliho viaduktu, abychom demonstrovali veřejný potenciál místa, kde se tehdy prodávaly drogy nebo tam bylo ilegální parkoviště. Přesvědčili jsme magistrát, aby získal pozemky pod oblouky viaduktu a mohl tak prostory pod oblouky využít pro místní aktivity. V létě 2016 jsme tam uspořádali akci Léto pod viaduktem, kdy si
veřejnost okolí viaduktu zabydlela. Pořádali jsme konference a oslovovali provozovatele a architekty viaduktů v Evropě, abychom si problematiku nastudovali. Zjistili jsme třeba, že hrozí, že se z takových zajímavých míst s potenciálem může
stát velmi exkluzivní prostředí; proto městu navrhujeme, aby tam byly různě odstupňované druhy nájmů, od komerčních bister po umělecké rezidence. V současnosti dokončujeme pilotní projekt: prosklili jsme jeden z oblouků, kde bude
infocentrum věnované celému projektu.

A Magistrála?
Té se věnujeme od roku 2010, kdy jsme na téma pražské magistrály uspořádali první velkou konferenci, kde se setkali zástupci městských částí. Se spolkem AutoMat jsme
tehdy vytvořili iniciativu, která usiluje o postupné zlepšení prostředí na magistrále, o otevření cyklistům a chodcům. Sbírali jsme data ohledně znečištění, a to i hlukového,
uspořádali jsme tam módní přehlídku na přechodech pro chodce. Ve spolupráci se švýcarským studiem AGPS teď pracujeme na strategii proměny: mezi první kroky bude patřit odstranění dálničních prvků jako jsou svodidla nebo velké směrové cedule, rádi bychom přidali cyklopruh a časem třeba i chodník. Magistrálu jsme také v dubnu prezentovali na festivalu Nového evropského Bauhausu v Bruselu. Projekt
byl vybrán jako dobrý příklad komunitního plánování.

Na jaké projekty nyní žádáte o podporu u Kreativní Evropy?
Jako hlavní organizátoři usilujeme o získání grantu na projekt Recraft, který vychází z místní kreativity, ze „zlatých českých ručiček“. Usilujeme o to, aby se do oběhu vracely použité stavební materiály. Jedním z výstupů má být online platforma, kde je bude možné pořídit: ve větším objemu to už funguje, recyklovaných materiálů si můžete koupit tuny, ale když potřebujete jedny použité dveře, shání se vám těžko. Součástí
projektu je i edukace, zvýšení povědomí o společenském přínosu řemeslných profesí, které u nás mají nízkou prestiž. Studenti z uměleckých škol v rámci propagace vyrobí
z recyklovaných materiálů mobiliář do veřejného prostoru. Jako partneři jsme součástí skupiny, která vytváří digitální archiv zajímavých architektonických projektů a realizací
z určitých dekád minulého století. A s partnery se ucházíme o projekt v rámci programu Horizont Evropa, který prosazuje vnímání veřejných knihoven jako demokratického prostoru a prostoru pro místní komunitu. Jedním z cílů je, aby dění neorganizovala knihovna, ale aby si ho v ní do značné míry pořádali obyvatelé sami. Zapojili jsme do projektu Knihovnu Ústeckého kraje.

Jak se do vaší práce promítají evropské hodnoty? 
Pro nás je důležité, že EU má novou politiku architektury, zmíněný Nový evropský Bauhaus. Mezi jeho cíle patří udržitelnost, sociální rovnováha, estetická hodnota… Třeba právě to poslední jmenované je velké téma: panovalo přesvědčení, že umělci mají své místo v galeriích a muzeích, teď je snaha vkládat umění více do venkovního prostoru i do staveb, a to i skrze jiné formy než realizace monumentů a plastik. Musíme více spolupracovat mezi jednotlivými obory, abychom docilovali nových kvalit. Tyhle hodnoty, se kterými souzníme, se samozřejmě propisují i do priorit grantů Kreativní Evropy.