Rozhovor s umělci zapojenými do projektu MUSE.ar

Jaké to je účastnit se podpořeného projektu? Níže naleznete rozhovor s umělci zapojenými do projektu MUSE.ar, který byl letos podpořen v rámci výzvy Bridging culture and audiovisual content through digital, která předcházela vzniku Creative Innovation Lab. Partnerem projektu je i česká organizace NaFilM: Národní filmové muzeum. Společně s kolegy z Maďarska, Švédska, Belgie nebo Srbska vytvoří online rozhraní, které umožní muzeím a památkovým objektům pracovat se svými digitálními sbírkami inovativním a smysluplným způsobem.

Jedním z cílů projektu MUSE.ar je přiblížit umělce – a tím i umění – muzeím. Proto spolupracujíse třemi skupinami umělců na vývoji nových postupů vyprávění pro muzea a návštěvníky s využitím digitálních sbírek.

Tyto tři skupiny umělců se v uplynulých týdnech zúčastnily rezidenčního pobytu a pracovaly na detailech svých vlastních vyprávění. Dva z nich, Kálmán Mátyáse z týmu Felsőcsatár a Matthewa Dunstan z týmu NaFilM, pověděli něco o svých zkušenostech s projektem.

Popište se stručně: kdo jste, jaké zkušenosti přinášíte do práce svého týmu, proč jste se do projektu přihlásili?

Matthew Dunstan: Jaký je můj cíl? Jsem vědecký pracovník a herní designér, který se zaměřuje na kombinaci vzdělávání a herních konceptů, ať už jako zážitků na reálných místech, nebo jako produktů, například deskových her. Jsem součástí projektu MuseAR, jehož cílem je prozkoumat využití herních konceptů a designu v aplikaci pro muzea.

Mátyás Kálmán: Jsem Mátyás Kálmán, v tomto projektu jsem napůl přítomen v roli „vypravěče“ a napůl v roli „sběratele“. Vystudoval jsem mediální design na MOME a posledních několik let jsem pracoval v redakcích jako videožurnalista. Od roku 2007 jsem pracoval v Indexu, od roku 2017 pak v redakci 24.hu, kam jsem nastoupil jako vedoucí video sekce a od května letošního roku jsem opět na volné noze. Zároveň jsem se vždy zajímal o experimentálnější žánry, dělal jsem spoustu projekcí na různých akcích a v rámci kulturních akcí. Spolupracoval jsem s divadelními a tanečními režiséry, podílel jsem se také na plánování a produkci videomappingů. Natočil jsem také několik komunitních a tradičních dokumentů.

Podílel jste se již někdy na podobném projektu?

Matthew: Podílel jsem se na dalších vzdělávacích herních projektech, včetně projektu s programem Erasmus+, jehož cílem bylo navrhnout únikovou místnost v muzeu, a projektu s Diamond Light Source ve Velké Británii, jehož cílem bylo vyvinout stolní hru pro školáky zaměřenou na zvýšení povědomí o tom, jaké to je být vědcem pracujícím ve velkém zařízení.

Mátyás: Již dříve jsem se účastnil mezinárodních workshopů, ale většinou se jednalo o vývoj filmového projektu a nemusel jsem v rámci workshopu nebo rezidence vytvořit konkrétní dílo. Asi jednou z mých nejzajímavějších podobných zkušeností byl workshop Transform@Lab v roce 2014, který se týkal právě vývoje cross-mediálního a interaktivního obsahu.

Co od projektu osobně očekáváte?

Matthew: Očekávám, že se toho hodně naučím; je to poprvé, co se účastním projektu s tolika partnery a kolegy s velmi rozdílnými zkušenostmi i dovednostmi.

Mátyás: Když jsem viděl výzvu Pro Progressione, bylo mi hned jasné, že se přihlásím. Jednak proto, že mám rád příležitosti, kde člověk může přemýšlet a vytvářet společný projekt v rámci mezinárodního týmu. Na druhé straně proto, že se využitím rozšířené reality jako technologie ve vyprávění příběhů zabývám už dlouho a tady dostaneme profesionální podporu, organizační a technologický rámec, kde máme možnost svobodně přemýšlet a soustředit se na obsah tak, aby nakonec vznikl užitečný, vzrušující a kreativní konečný výsledek. Byl jsem si jistý, že se od přednášejících, členů týmu a dalších kreativců zapojených do projektu mohu během procesu hodně naučit.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu partnerské organizace projektu, maďarského hubu pro umělce Pro Progressione.